*1989 v Čadci

Vo svojej tvorbe sa venuje hlavne maľbe občas aj kresbe a grafike. Inšpiráciu pre svoje diela hľadá vo svojom podvedomí, kde sa pohybuje medzi témami jemu vlastnými. Vo svojich dielach rieši svoje vnútorné svety, sny, spomienky a autentické východiská uvažovania.V roku 2020 a 2021 postúpil do finále v sútaži VUB maľba roka.V roku 2022 túto súťaž vyhral. V roku 2023 postúpil do finále súťaže Strabag Artaward International.

2009-2015 Bakalárske a Magisterské štúdium, Akadémia umení v Banskej Bystrici, odbor maľba, garant Doc. Štefan Balázs, ArtD., akad.mal.

2023 Moja zima nikdy nekončí, Schemnitz gallery, kurátor Andrej Dúbravsky, Bánska Štiavnica

2023 Boy Brachio, Studio PRÁM, kurátor Šárka Koudelová, Praha

2022 HASPOPO, Moving Station Plzeň, kurátor Jana Jarošová, Plzeň

2019 Sonitus 31,Punctum,Praha

2016 Krása fauny, Galerie co hledá jméno, kurátor Vojtech Fiala, Praha

2016 Krása fauny vol. 2, Cafe Lajka, kurátor Juraj Longauer, Praha

2016 ANIMAL;Svety zo mňa-Zviera vo mne-Svety vo mne-Zvery zo mňa, Punctum, Praha

2008 BÁTOREK, Dom Kultúry, Čadca

2023 Vajcovka so sirupom -Bátorek,Škorvánek, Hidepark, kurátorka Janka K. Popovicsová, Nitra

2022 Výstava finalistov Maľba roka 2022, Galéria Nedbalka, kurátorka Nina Gažovičová, Bratislava

2022 Hradby samoty, Pliaga, Jelšava castle, kurátor Omar Mirza, Jelšava

2022 Svalová pamať-Bátorek,Škorvánek, Galéria Vitríny Frídlandska, kurátorky Petra Widžová, Josefína Frýbová, Praha

2021 Výstava finalistov Maľba roka 2021,Galéria Nedbalka, kurátorka Nina Gažovičová, Bratislava

2021 Nová vlna, Turuk & Art Collective, t.o.p.auto premium art gallery,kurátor Mária Horváthová, Bratislava

2020 Výstava finalistov Maľba roka 2020, Galéria Nedbalka, Kurátorka Nina Gažovičová, Bratislava

2018 MOR HOE: Bátorek, Škorvánek, Studio Alta,kurátori Ján Bátorek,Lukáš Škorvánek, Praha

2018 VI.Vršovický výtvarný salón Rámování a Galerie Dany Michlové,kurátor Dana Michlová, Praha

2018 Art Prague, Clam Gallas Palace, kurátor Vojtech Fiala

2017 Kysuce-Bátorek, Škorvánek, Studio Alta, kurátori Ján Bátorek,Lukáš Škorvánek, Praha

2017 Hradby Samoty, Castle Jelšava (Slovakia), kurátor Michal Marcinčin

2017 Po Banskej Bystrici: Kacvinský, Antalová, Škorvánek, Doľacká, Mazúr, Bátorek, Bukovčáková, Badinková, Dhomth, Galerie Národní Filmový Archiv na Nákladovém Nádraží Žižkov,kurátor Juraj Longauer,Praha

2017 Draj šmucige namen, Bátorek, Škorvánek, Grolmusová, kurátor Ján Bátorek, Avoid Cafe gallery, Praha

2015 “!!!” - Škorvánek, Bátorek, Harciníková, kurátorka Veronika Mundierová, Galéria mesta Čadca

2015 MorsArt galerie, kurátor Mors, Brno

2015 BRUDY - Bátorek a Kacvinský, KLUB, kurátor Ján Galik, Košice

2014 „Fabrika Rustyredes“,Záhrada v Banskej Bystrici, kurátor Rusty Gažura

2014 „Podkreslené“ Mestská galéria Rimavská Sobota, Kurátor Gabriela Garlatyová

2013 „weKLADY“, Spišská Nová Ves, výklady v obchodoch, kurátor Martin Kacvinský

Je niečo podozrivé na tom, keď dospelého muža zaujímajú dinosaury (pokiaľ nie je paleontológom)? Ferdo Mravec v jeho obrazoch by mal odkazovať na detstvo a dospievanie v Československu. Ferda Mravca má Bátorek, rovnako ako dinosaury, jednoducho rád. Nehovoriac o tom, aký dobrý farebný akcent vytvára Ferdova červená šatka v jeho prevažne monochromatických obrazoch, ale o tom neskôr. Väčšina ľudí sa prestane po tridsiatke zaujímať o hudbu a predovšetkým o novú hudbu, no Bátorek pôsobí v blackmetalovej kapele Pakosteň, čo by niektorí mohli považovať za teenagerskú undergroundovú zábavku. Počas toho, ako píšem tento text, mi hrá z Youtubu skladba Čadca. Je to záznam zo živého vystúpenia vo Viedni, na ktorom Bátorek spieva v koženej maske a okolo neho sa extaticky trasú fanúšikovia. Čo spája protagonistov, ktorí sa objavujú v Bátorekových obrazoch, s jeho záľubami a životným štýlom? Možno niečo, čo máme okrem záľuby v praveku spoločné, a to je určitá snaha alebo nemožnosť úplne dospieť. Aj napriek tomu, že Ján Bátorek chodí dnes spať skôr, má rodinu, nebýva a netvorí v kutici na Žižkove a dokonca vyhral aj cenu v súťaži VÚB Maľba 2022, jeho maľby zostávajú adolescentne rebelantské a akosi školácky divoké. V určitom pohľade sú naozaj ako detské kresby, ako keď sa žiak nudí na hodinách a kreslí si do zošita rôzne bojové výjavy, pričom samotná kresba posúva vyobrazený dej. Vtedy sa kreslí pre potešenie z procesu, nie pre výsledok. Vraj sa takto aj sám umelec často na hodinách obsedantne ako žiak zabával a učiteľkám nezostalo nič iné, iba rezignovať.

Ťažko povedať, či by sme Bátorekovu maľbu mohli označiť za expresívnu. Mne sa skôr hodí pojem tzv. „bad painting“, ktorý v roku 1987 zaviedla Marcia Tucker. Bad painting pracuje najmä s akýmsi antiestetizujúcim antištýlom v maľbe, ktorý sa vyznačuje surovosťou a grotesknosťou, čerpá vplyvy z popkultúry, ale aj zo streetartu a je zámerne antiestetický a antiintelektuálny. To všetko pasuje na Jána Bátoreka. Na Slovensku sa „bad painting“ spomína v súvislosti s tvorbou Lucie Dovičákovej alebo Mateja Fabiana, vo svete napríklad s Kennym Scharfom alebo aj Basquiatom. Väčšina Bátorekových obrazov je monochromatická, prevažuje čierna, biela a sivá. A kde-tu sa objaví červený akcent, napríklad na krovkách cifruše alebo na toxickom žltom nebi, alebo na tej Ferdovej šatke. Podobne s farbou pracoval Picasso v poslednej dekáde svojho života. Redukcia farieb umožňuje maliarovi ešte väčšiu bezprostrednosť, tak ako je to napríklad pri kresbe.

Bátorekove kompozície sú zámerne chaotické, často preplnené, no hlavne naratívne. Takmer vždy sa v nich odohráva nejaká akcia alebo príbeh. Kompozície majú často niekoľko plánov… Bátorek mi dnes na instagrame odpísal, že kompozície si nepripravuje: „Niekedy načrtnem, inak idem hneď inštinktívne.“ To som si aj myslel… Ferdo Mravec pojedajúci svoje deti, rôzne vlaky a vozidlá rútiace sa nevedno kam s obrami v maskáčových kapsáčoch, ktorí majú 90’s tribal tetovačky, aké dodnes vídame na alfa samcoch (tzv. hlavohrudiach) na kúpaliskách v malých mestách, pričom sa na horizonte pasie brachiosaurus. Okrem Ferda Mravca tu lozí aj cifruša bezkrídla – takzvaná „električka“, s ktorou sa všetky deti hrávali...

V pozadí sa na obrazoch objavujú socialistické paneláky. V podbrániach týchto panelákov sa odohrávali hry na schovávačky, neskôr „čapovali bongá“ a z pivníc sa kradli bicykle. Všetci, ktorí sme vyrastali na sídliskách, to poznáme… Práve „stratený svet“, dinosaury, hudba, maľovanie a David Lynch boli pre Bátoreka únikom zo šedosti predmestského sídliska na Kysuciach. Bátorek trénoval svoje maliarske gesto aj privyrábaním si maľovaním kulís v divadle. Možno práve tam objavil záľubu v gradientoch, ktoré v súčasnej dobe tak často na obrazoch používa, podľa jeho slov súvisia „s kompovou grafikou v deväťdesiatkach“.

Aktéri na jeho obrazoch majú často svalnaté bicepsy a sixpacky ako Batman alebo iní hrdinovia z komiksov. A, samozrejme, majú navreté žily! Bátorek pravdepodobne aj trochu ironizuje stereotypnú maskulinitu, agresivitu a siláctvo. Veď čo iné si počať (aj so svojou vlastnou) maskulinitou v dobe, keď sú na instagrame a v kunsthallách (KONEČNE) populárne najmä ženy – umelkyne – a queer umelci? Zdá sa, že Bátorek na to našiel odpoveď. Námety na jeho obrazoch sú zväčša to, čo zaujíma chlapcov predtým, ako sa začnú zaujímať o dievčatá, a to je nesmierne príťažlivé.

Legenda praví, že když řeholní bratři připravovali mrtvé tělo Sv. Svorada k pohřbu, učinili objev, že je muž opásán řetězem, dávno zarostlým pod kůži. Světec, který dobrovolně žil asketickým způsobem života, obýval trnitou dutinu stromu a kolem hlavy nosil vlastnoručně sestrojenou „korunu“ se zavěšenými kameny, které i přes noc bránily spočinout jeho unavené hlavě.Příliš pevně uvázaný řetěz je také detailem maloformátového obrazu Jána Bátorka. Malba je součástí volné série Devon, jejíž hlavním motivem je palma, odkazující k pravěku, respektive k našim kořenům. Ke svým vlastním se svoradovským řetězem poutá i Ján Bátorek. Palmy i antropomorfní hrdinové jeho obrazů jsou často ověnčeni ostnatými atributy punkové a metalové subkultury, čímž evokují Svoradův sebepoškozující boj s lehkostí života i nihilismus mládí, zklamaného společností. Romantické utrpení dospívání na devadesátkovém sídlišti, kde se střetávala šedá opona předrevoluční doby s tísnivě neomezenými možnostmi a křiklavými barvami, přicházejícími ze Západu, je předobrazem scénografie malých dramat uvnitř Bátorkových maleb. Ten při svém tvůrčím hledání prakticky mapuje svůj vývoj inspiračních zdrojů – vnedávné minulosti byl hrdinou jeho obrazů Ferda Mravenec, kterého však stavěl do sobě blízkých situací nebo citací z dějin umění a zobrazil ho např. jako Saturna požírajícího vlastního syna – larvu. Tato malířská série Bátorkovi dokonce vynesla zmínku v Sekorově monografii 1, kde je uveden jako jeden z autorů, pracujících se Sekorovým odkazem v současném kontextu. 

Výstava Boy Brachio prezentuje poutavou malířskou sérii, kterou na introspektivní zkoumání jednoho zvlastních prvních knižních hrdinů Ján Bátorek přirozeně navázal. V aktuálních obrazech se autor ztotožňuje s brachiosaurem, jehož zjev a životní postoje se zrodily zkřížením Zemanovy Cesty do pravěku s formálně nadsazenými dinosaury ze samolepek „západních“ žvýkaček. Tíhnutí k lyrické kompozici s nízkým nebem tak Bátorek kombinuje s exagerovaným žilnatým svalstvem a bojechtivou řečí těla, hodnou superhrdiny. Lokace kysuckého sídliště, kde je stále pod mrakem nebo prší, které je domovem nižší střední třídy, snadno trpící pod starým i přicházejícím režimem přelomu 80. a 90. let, je až caveovsky bezútěšným prostředím, kde jsou jediným pozitivním východiskem drogy a nešťastné lásky

Ján Bátorek se v nejnovější sérii obrazů potýká s vlastním původem, dětstvím a dospíváním, s výzvami a marnostmi své generace. Snaží se vyrovnat s bigotními a nacionalistickými proudy slovenské společnosti, se zklamáním nad realitou vytoužené utopistické svobody, i s vlastním otcovstvím.Vizuálně se utkává s odkazem romantických knížek, lyrických ilustrací, v minulosti typických pro náš region, i s výzvou digitálních přechodů a struktur. Jeho práce je tak součástí výrazného proudu současného středoevropského malířství, do kterého můžeme zahrnout barevně reduktivní přístup Ondřeje Basjuka (CZ), Juliuse Hofmanna (DE) nebo Pavla Matysky (CZ). Malby mužů, narozených v osmdesátých letech minulého století, odkazující k pravěku, historii umění, klučičím dobrodružstvím i společenským problémům, jsou charakteristické ironickým pohledem do minulos ti a skeptickým do budoucnosti. Jsou metaforou touhy po sdílení, těžko formulovatelné pod tlakem společenské představy o správném mužství. Jsou temnou deziluzí i radostnou bromance, vztahem založeným na emoční sounáležitosti, podmíněnou společnou fascinací pop-kulturními idoly.

Pôvodne som ho na túto výstavu nevybral. Pri príprave tohto projektu mi Andrej Dúbravský povedal, že na výstave chce mať menej obrazov. Mimochodom spomenul aj výstavu Jána Bátoreka v Banskej Štiavnici v Schemnitz galérii, ktorej robil kurátora. Výstavu som navštívil  (od autora som predtým videl len jeho víťazné dielo na Maľbe 2022) a keďže ma mimoriadne zaujala, navrhol som obidvom, aby sa o vyhradený priestor v Galérii Slovenského rozhlasu podelili. Obidvaja súhlasili. Cesty kurátorských výberov sú niekedy nevyspytateľné.

Inšpiráciu pre svoje diela hľadá Ján Bátorek vo svojom podvedomí,  rieši svoje vnútorné svety, sny, spomienky a autentické východiská uvažovania. Ovplyvňovala ho najmä maľba Francisa Bacona, či  špinavá maľba, osobne sa mi zdali odozvy aj na spôsob maľovania Fernanda Légera. Pretrváva v ňom znepokojenie zo starých šedivých sídlisk postavených v dobe socializmu, ako nezáživný betónový svet, v ktorom nebolo úplne ľahké existovať. Trochu neskôr boli tieto sídliska už miestami aj ponatierané jasnými farbami, ale aj čoraz viac nastriekané graffity. „Moje dielo je o mojich spomienkach na domov,na kysucké malomestské sídliska prerastené lesmi, fascinácii hmyzom, ľudskym telom, postmodernou a všetkým divným. Je ale aj o mojích démonoch, strachu a šialenstve, ktoré vo mne pulzujú. Ferdo bola prva knizka co si pamätám, moja prvá stretávka s niečim vizuálnym, nakresleným ....A tak ho aj vnímam, ako prvý záchytný bod. Ferdo čo vo mne a so mnou rástol. Ferdo ako ho vidím a zachytávam dnes, je obrazom mňa a chladnej reality a skúseností ktoré  Ferda vymetamorfovali do podôb ktoré teraz podávam vo svojích dielach”. Evidentný je aj vplyv komixov, zobrazuje rôznych mutantov a fantastické bytosti, či transformérov, alebo aj prehistorické tvory s malými ľudskými hlavami. Svet, ako by mohol vyzerať po možnej apokalypse.